MiG-29 byl vyvinutý počátkem 70. let 20.století v konstrukční kanceláři inženýra Mikojana ze společného prototypu, ze kterého se vyvinul i MiG-23 a později MiG-27. Měl nahradit rychle zastarávající letouny MiG-21 a být potenciálním soupeřem amerického letounu F-15. Nové požadavky sovětského generálního štábu na tzv. PFI (Perspektivnyj Frontovoj Istrebitel - perspektívní frontový stíhač), vyžadovala potřebu dosahovat rychlosti Mach-23 ve vodorovném letu, vynikající manévrovací schopnosti, velký dolet, schopnost používat i neupravené vzletové plochy a silnou výzbroj. Velmi brzy se začal vývoj ve spolupráci s konkurenční kanceláří Sjucho v Aerodynamickém institutu v Moskvě. V průběhu krátké doby se však ukázalo, že stroj bude finačně velmi náročný na to, aby mohl byt produkován v tak velkých sériích jako jeho předchůdci. Proto byl projekt PFI rozdělen na dvě varianty. Začalo se ihned pracovat na dvou verzích – těžké a lehké, která svými parametry odpovídala americkému letounu F-16 Fighting Falcon. Výsledný prototyp známý jako Produkt 9 byl přímým předchůdcem prvního MiGu-29A. Práce na něm se začaly v roce 1975 a už o dva roky později 6.října 1976 absolvoval svůj první zkušební let. Netrvalo dlouho a jeho existence byla odhalena americkými špionážními družicemi Sériová výroba mírně vylepšeného typu MiG-29B začala rychle, ačkoliv stále existovaly různé problémy s motory.
Sovětské letecto ho začalo používat v roce 1983. První zmínky a spekulace se v západním tisku objevily už v roce 1979. Západní veřejnost ho mohla poprvé spatřit ve Finsku v červenci 1986. Na leteckém dni v anglickém Farnborough v září 1988 okouzlil svými výkony a letovými vlastnostmi také odborníky. MiG-29B se vyráběl v několika verzích, včetně dvojmístné. Byl exportován do většiny zemí Varšavské smlouvy , a než jeho výrobu zastavil rozpad Sovětského svazu bylo vyrobeno celkem 840 letadel. Mnoho zemí si tyto stroje stále cení a snaží se je dále vylepšovat.
